Nejčastěji používané materiály a povrchy v zahradě

 

Při volbě materiálu na cesty je vždy třeba brát v úvahu účel, ke kterému cesty budou určeny – někdy esteticky zajímavá cesta nemusí splňovat požadavky na pohodlnou dopravu s kolečkem. Když plánujeme cesty v zahradě, vždy myslíme na 3 kritéria, kterými jsou praktičnost, pohodlnost a bezpečnost. Vycházíme z toho, že cesty musí být schůdné za každého počasí, esteticky působivé, kýžená místa spojovat co nejkratšími vzdálenostmi a současně umožnit výhled na nejpůsobivější partie zahrady.

Volit můžete mezi zpevněnými (dlažba, mlat, zatravňovací dlažba, šlapáky, štěrk) a nezpevněnými variantami (vysekávané či mulčované cestičky). V zahradě doporučujeme využít v zahradě maximálně dva až tři různé druhy pochozích materiálů, aby zahrada působila jednotně.

V duchu hesla „Mysli globálně – jednej regionálně“ využíváme při formování zahrady nejraději místních hornin a druhů dřeva.

Často se nám potvrzuje, že zahradě nejvíce sluší regionální materiály. Přesto uznáváme, že výhody např. exotického dřeva na terase jsou nezpochybnitelné.

Mezi nejčastěji používané materiály a povrchy v zahradě řadíme:

 

Dřevo

 

  • dřevo zahradě sluší, ale je citlivé ke klimatickým vlivům
  • péče o dřevěné konstrukce a jejich údržba jsou rozhodujícími faktory rozhodující o trvanlivosti těchto konstrukcí 
  • konstrukce, které jsou na zahradě umístěny stabilně (pergoly, altány, rumpály, můstky a další) natíráme 1x za 1-2 roky ochrannými nátěry – nejčastěji výrobky firmy Herbol® a Luxol
  • konstrukce přenosné doporučujeme po dobu, kdy se nepředpokládá jejich využití, uklidit na suché stanoviště se stálejší teplotou
  • u některých výrobků jako jsou například palisády, cesty s dřevěným povrchem, záhonové lemy, vyvýšené záhony je častým jevem rozpraskání dřeva vlivem klimatických změn – po tomto je nutně takto nově vzniklé plochy též ošetřit nátěrem, který se musí aplikovat za suchého počasí
  • nejpřírodnějším spojením mezi domem a zahradou jsou dřevěné terasy – pro jejich povrch doporučujeme zejména dub, akát či extrémně odolnou exotickou garapu, která se může pochlubit trvanlivostí až 25 let
  • Pro přirozený vzhled doporučujeme natírat pouze bezbarvým lignofixem a kvalitním lněným olejem. Jak často olejovat? Vždy, když prkna postříkáte a kapky se vsáknou. Jestliže se drží na povrchu, na terase si dále jen užívejte! Ošetření byste však měli provést vždy po a před zimou. 
  • pro použití v zahradě jsou zvláště vhodná dřeva s vyšším obsahem tříslovin, které prodlužují životnost – především dub a akát 

Trvanlivost dřeva v zahradě při kontaktu se zemí dle Boomgaardenové et al. (2012):

Jak můžeme prodloužit trvanlivost dřeva? 

– vhodná konstrukční opatření – sešikmení řezných ploch kvůli odtoku vody a instalace dřeva do štěrkové základny, která mu zabrání v natahování vody

– možné je také využít tepelného opracování (termodřevo) či napuštění dřeva parafinovým olejem (metoda trvanlivého dřeva).  

Konstrukce námi dodané jsou opatřeny postupným nátěrem, což znamená, že dřevo je nejdříve namořeno základní vrstvou, která je chrání proti hnilobám a škůdcům, a druhým nátěrem, který vytváří ochrannou bariéru proti povětrnostním vlivům.  Toto ošetření se neprovádí u dubového a akátového dřeva, u kterých může být i na škodu. U akátu a dubu doporučujeme ošetření pouze lněným olejem.

Přírodní kámen 

  • nejvhodnější z estetického, ale i finančního hlediska je využít místního kamene, který zahradě dodá charakter, je typický pro okolní přírodu a zachovává tedy okolní ráz
  • každý region má svůj vlastní kámen, který danou oblast reprezentuje – jsou to kameny, které se zde těží a dříve se z nich i stavělo
  • pro Ústeckou oblast je typický tmavý čedič a křemenný porfyr, na Děčínsku i pískovec
  • pro pochozí plochy volíme kameny s neleštěným povrchem, aby během deště nebyl povrch kluzký
  • při spojité kamenné ploše myslete na správné vyspádování povrchu (v případě nepropustných spojů), lépe je však spáry řešit propustnou formou (jemný štěrk)
  • kámen je v zahradě téměř bezúdržbový – v případě nutnosti je potřeba jen mechanické odstranění nečistot či nánosů ideálně pomocí vysokotlakého čističe

Dřevoplast (WPC)

 

  • Wood-plastic-composit (WPC) je obecný název pro mechanicky a chemicky odolnou směs s nízkou absorbcí vody
  • v zahradách se využívá především pro terasy a oplocení
  • kvalitu WPC terasových profilů určuje zásadním způsobem směs polymeru a dřevité drtě – 30% obsahu prkna je plast. Plastu je několik druhů s různými vlastnostmi. Levnější (PP) jsou méně odolné mrazům, nejkvalitnější jsou HDPE nebo PVC.
  • není nutné je ošetřovat olejem nebo jiným způsobem proti klimatickým vlivům
  • odolné proti plísním a dřevokazným houbám
  • rozměrová a tvarová stálost
  • nemá tendenci praskat a netvoří třísky 
  • životnost až 25 let
  • barevná stálost je diskutabilní
  • vyšší pořizovací cena
  • je hořlavější
  • na přímém slunci se rozpálí více než dřevo

Betonová dlažba

  • zámková nebo skladebná
  • 40 až 45 mm – je vhodná pro úpravy kolem chodníků, dláždění terasy, na chodníčky
  • 60 mm – je vhodná pro více zatěžované pěší i cyklistické cesty, pro místní komunikace
  • K dispozici v nejrůznějších barvách, velikostech a tvarech
  • probarvuje se většinou do hloubky kolem 3 mm – po čase může vlivem klimatických podmínek lehce vyblednout
  • po sestavení lze jednoduše rozebrat a znovu použít
  • relativně levná (zámková dlažba patří k těm levnějším, velkoformátová naopak dražším) 
  • trvanlivá a odolná vůči chemickým látkám i nadměrnému zatížení
  • protiskluzový povrch je samozřejmostí
  • možnost ruční i strojové pokládky
  • pěkný vzhled
  • nízkoúdržbová – v případě potřeby je potřeba jen mechanické odstranění nečistot či nánosů ideálně pomocí vysokotlakého čističe, v zimě se doporučuje odstraňovat sníh (zatékající voda z tajícího sněhu by mohla dlažbu poškodit), možnost ošetření hydrofobním nátěrem

Mlat

  • mlatové cesty a plochy jsou hitem posledních let
  • ideální do historických zahrad, ale i do moderních či přírodních zahrad
  • konstrukce mlatových cest – směs kameniva, které je náležitě mechanicky zhutněno
  • plocha je po okrajích zpevněna nejčastěji pomocí ocelové pásoviny, kamenného lemu či dřevěných trámů, použít se však dají i obrubníky
  • povrch plochy je vždy tvořen přírodním materiálem především místního původu 
  • ideální je instalovat i odvodňovací svážnice, díky kterým je zabraňováno nadměrné vodní erozi zpevněného povrchu
  • výhodou je přírodní barva
  • výborná vodo i vzduchopropustnost
  • nižší pořizovací cena
  • rychlost a snadnost realizace
  • mlat není vhodný na větších svazích (mohli by se vytvářet potůčky vody) či na návětrných plošinách (zvedal by se prach)
  • vyšší náročnost na údržbu, což je ale dokonale vyváženo vzhledem „blízkým přírodě“, takže mírné nedostatky se ztratí
  • údržba: občas opatrně odstraňovat lehkými hráběmi biologický materiál (jehličí, listí, apod.), aby nemohl na obrusné vrstvě tlí a poškozovat tak propustnost daného povrchu; v případě většího rozrytí povrchu jej lehce urovnat hráběmi; v době dlouhotrvajícího sucha je dobré jej mírně vlhčit (omezíme vyšší prašnost a zpevníme se vrchní obrusná vrstva); na jaře opatrné, jemné a mělké rozrušení a následné urovnání povrchu, zvlhčení a utužení povrchu; zimní údržbu je nejlepší vynechat, tj. neodklízet sníh z povrchu, nebo jen opatrně
  • opravy nejsou nijak složité a drahé

Zatravňovací dlažba – vegetační tvárnice

  • dlažba, jejíž otvory a mezery lze vysypat štěrkem, nebo nechat zarůst trávou
  • materiál většinou plast a beton, méně pak umělý kámen
  • výborná vodo i vzduchopropustnost
  • vhodná pro zpevnění svahů
  • rychlá a jednoduchá pokládka
  • vysoce zatížitelná
  • plastová zatravňovací dlažba odolná vůči klimatickým podmínkám (betonová již tolik ne)
  • zamezuje pohybu kameniva deštěm
  • betonová zatravňovací dlažba v létě akumuluje příliš tepla, trávník v ní zasazený má tendence vysychat, navíc samotný beton vláhu odebírá – vhodné tedy pouze do vlhkých oblastí či pod automatický závlahový systém
  • umělá hmota je k trávě šetrnější, neodebírá ji potřebnou vlhkost, ale zase více klouže

Štěrk 

  • štěrkový povrch je vhodný pouze v místech, kde se příliš často nebudete pohybovat – chůze po štěrku není příjemná
  • na parkování jej doporučujeme využít spíše jen pro občasné parkování návštěv
  • výborná vodo i vzducho propustnost
  • štěrková plocha musí být bezpodmínečně vymezena obrubníkem, aby se nevyjížděli koleje
  • obtížné shrnování sněhu
  • levné řešení
  • není vhodný do prudšího svahu

Nezpevněné cesty v zahradě

Vysekávané či mulčované cestičky jsou obecně vhodné pouze tam, kde je dostatečné množství srážek či je zahrada pod automatickým závlahovým systémem. Tyto cesty se hodí zejména v méně často využívaných částech zahrady.  Pokud je to jen trochu možné, doporučujeme využít v travnaté ploše nášlapů kvůli schůdnosti za mokrého počasí.
Cesty z mulče nejsou finančně tak nákladné, ovšem jejich údržba a odstraňování rostlinných zbytků je náročnější.

Před terasu či vchod do domu nedáváme měkký materiál (štěrk či písek), neboť u tohoto materiálu hrozí jeho přenos do navazujících čistých pobytových zón. Rádi však využíváme mlat, protože kromě pohodlné chůze, přírodního vzhledu a jeho infiltrační výhodě, působí v zahradě velmi nenásilně a příjemně. Vždy však před vchod do pobytových částí umisťujeme čistící rohož.  I zde dle něj platí pravidlo místních zdrojů a absence exotických materiálů, které do české zahrady rozhodně nepatří. 

Pro bližší informace k návrhu Vaší vlastní zahrady a cestiček v ní nás neváhejte kontaktovat.

 

Petra Anat K.